Sluchu mě zbav a uslyším tvůj hlas,třeba i chromý dojdu ke tvým dveřím,
zrak zatemni mi,uvidím tě zas,
i němý se ti se svou láskou svěřím.
Paže mi odejmi a sevře tě
mé srdce místo dlaní do svých pout.
Srdce mi umlč: mozek bušit bude;
a spálíš-li ho na popel a troud,
ponese tě proud krve,věčně rudé.
Rilke
To je tak výmluvné, že není co dodat.... ty stromy vypadají také jako milenci před... pardon, to asi to jaro...
OdpovědětVymazatJe to tam krásné, krajina srdce...