Včera jsem nahoře dělal tu červenou kolem hranice . Bylo vedro a kolem slatě se nedalo ukrýt do stínu . Takže mi zčervenala ušiska... viz nyní již pochopitelnější nadpis . Byl to dost záhul - 35 kiláků s barvami -a ještě samé prořezávání maliní a náletu buku a javoru . Gagarinovo mladší brácha.
Cazov a Mlaka jsou z naší strany hodně odlehlá místa - přes potok to tak není - tam je Bavorsko , horské penziony , kostely...krásně tam znějí zvony...tak nějak starosvětsky . Na naší straně vesnice srovnané se zemí , kostely vyhozené do vzduchu...šajze gešichte... Rozkvetly tam zbytky ovocných sadů , ty sedmdesátileté snaživé staré jabloně má člověk chut' pohladit... v tisíci metrech , půl roku sníh a ony to ani letos nevzdaly !
Což se ráno nedalo říct o mně . Přes cestu mi zas přeběhla tlupa divočáků - a to nesnáším . Velcí skoro jako mamuti , akorát měli o trochu kratší choboti ! Nelžu ! A to jsem se ještě musel protáhnout kolem toho číhajícího nabuzeného Hočimina...
Vůbec neodhadnu , jestli se pustím do toho McCarthyho Krvavého poledníku - když už jsme u těch hranic . Je to prý děsivé a pointa - všechno je děsivé... ale kvůli něčemu to přece napsal ?! V pozdějších knihách trochu naděje / už zase ? / je...
Hranice - Džejefkej by řekl- Ich bin ein Wallerner...Já taky - Volary i se vším , co jsem tam chtěl dokázat a co se mi nepovedlo...Někde uvnitř máme místa , která rezonují s určitou krajinou . Někdy bolí , ale aspoň člověk ví , že je naživu...
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat